Tvář za zrcadlem

Co by teplo v plášti
co by vděk za chůzi byl
kdybych žil v nehybné zášti
kdybych stál si na svém pouze
ač boty z nouze prochodil.

Být lepší jen o někoho
kdo by mnou samým se podělil
projevit vůli prchnout z toho
bezprizorního sobectví
našimi já do vzájemných chvil.

Zdalipak úsměv v tváři
tázavým očím uvěřil
když faleš dávno dřímá v snáři
lháři snad doufají v nepravdu
a já bych opravdu neměnil.