Každý svého štěstí strůjcem

Každý svého štěstí,
strůjce...
Máš od mé krve ruce,
potřísněné, srdce němé.

V roli kartářky,
věštím Tobě.
Přijdou nářky,
podlehneš mé zlobě.

Do tvých očí slzy,
věř,
přijdou brzy.
Knězi hříchy svěř.

Ty nejsi lev, já nejsem laň,
nejsme zvěř.
Má tvář podívej se naň,
není v ní strach.

Kartu otáčím,
Já tvé síly vrah.
Ty beze zbytku hrdosti,
úsměv smáčím, v učinění za dosti.

Tak co rváči,
přešel Tě smích?
Pro útěchu mi stačí,
vidět bolest v očích Tvých...

Zdám se křehká, však nejsem sama
za mými zády garda stojí.
Ty jsi nula, já zůstala dáma,
mám tvář dvojí.

Dala jsem Ti své poslední slzy a pláč.
Děkuji, že včas poznala jsem, co jsi zač.