Skutečnost

Když jsem byla ještě dítě,
bylo všechno stokrát jednodušší,
mou největší starostí bylo hrát si do večera
a nenahněvat matčinu dobrou duši.

Teď jsem ale vyrostla a problémů je celá řada,
všechno se mi sype na bedra,
snad si při tom nepolámu žebra,
to by skončila Šaráda.

Šarvátky jsou na denním pořádku,
na menu chybí demokrati,
všechno je tak ňák na hádku,
já po něm kamenem a hned se mi to vrátí.

Všichni se chtějí titulovat,
být někdo a né kdosi,
nevadí, že neuměj ani správně artikulovat,
nač tohle, nejsou kosi.

Hloubka myšlenek je mizérie,
všechno je to jen přetvářka,
nejsem však žádná farářka,
abych kázala "chudák Nigérie."