Schody ticha jsou hluché

Je devátýho září.
Dole kafe se vaří.
Roku dva tisíce devět.
Nečekaný přelet.

Chtěl si to jinak?
Prázdný doteky a ty jeho oči.
Chtěla jsem usínat?
Do tmy vyjíždí kočí.

Kam jede netuší.
Je tu hrobové ticho
a všichni jakoby hluší
scházejí schody.

Jak spojit nespojitelné?
Proč ticho tolik objemné?
Jak nebát se budoucna?
Proč nedoufat v lepší zítra?