Srdce - Sráz

bříško černé dlaně obtiskni do sametu.
Vodě dej vypít kůži provazu.
Na klopu připnimě, tak jako epoletu,
hrotem se neporaň, dbej mého rozkazu.

Já, jenom cetka ocelová,
jsem slanila tvé srdce - sráz.
Ruka mi klouže po osnovách,
když příkladně si o tě lámu vaz.

Do rakve vem si mě, již máme odesláno
a skobou víko přitloukají.
Není kdo podal by pro jištění lano.

Nechť se ti tedy básně zdají.
A skálu srdce ať příště zdobí kříž,
by nikdo se tam neodvážil již.