Hluboké vrcholky žití

Krajinou tichého rozjímání
kostelní zvon putuje lehce
leckdy se odkloní k dojímání
vzpomínky zrcadlící se křehce.

Tichounká melodie vlastního hlasu
otevřenou branou prostupuje světy
poutník prozřel utajenou krásu
pod nánosem záhonů s přepestrými květy.

Rozcestí mnohočetných neznámých cest
odhodlání ukryté v kapce slzy
na konci každé odhalená čekající zvěst
netřeba spěchu ani nedočkavého brzy.

Nekonečná spirála lidského bytí
možnostmi rozbujelá do všech stran
propojení neviditelných nití
nutkání k tvoření i ostrých hran.