Obraz skrytý časem

Čtyři ženy v moci času,
sedí všechny v stejném křesle,
slyší v hlavě mnoho hlasů,
minulost je k uším nese.

Každá v jiné době,chvíli,
s cigaretou v ruce hledí,
každá se svou velkou pílí,
na mužejež v koutě sedí.

Jde o muže na obraze,
v černém fraku bez tváře,
jak u stolu tiše stojí,
nad hlavou zlatá záře.

Ženy v dlouhých bílých šatech sedí,
a snaží se odhalit,
jaká síla muže halí,
snaží se ho polapit.

Různé ženy,stejný obraz,
svázal je ted osudem,
povzdechnou si všechny naráz,
propojeny odrazem.

Odrazem své duše tiché,
kterou obraz pohltil,
pocítily už to samé,
muž je zcela pohltil.

Tak tu sedí věky věků,
cítí stejné pocity,
okno míjí mnoho mraků,
pocity naivity.

Čas se pro ně zastavil,
v věčném svitu nových dní,
od smrti je zachránil,
tak tu už navěky sní.