Nebude to jako dřív

Chybíš mi tak moc, že když zavřu oči, vidím Tvoji tvář.
Když podívám se na ďábla, vidím svatozář.
Podívám se na hladinu - na labutě, tak věrné si jsou.
Nedokážu to říct, ale Miluji Tě, tak buď zas oporou mou.
Tvoje hnědé oči, pokaždé, když na mě pohlédnou,
svět se mi točí, cítím slabost v kolenou.
Na nikom mi tak nezáleželo jako na Tobě.
Proč to nejde, proč nemůžeme vrátit se k sobě?
Každý den potkávat Tě mám?
Usmívat se, pozdravit, co nadělám.
Vždy jako bodnutí nože, jako bolestivá křeč.
Když potkáme se, stojí naše řeč.
Tak moc bych Tě obejmout chtěla,
přitom ani myslet na Tebe bych neměla.
Kdo mi pomůže zapomenout na ty chvíle s Tebou?
Nechci na ně vzpomínat, protože to tak moc bolí.