Plachost andělů

Brouzdám po písčitých tvářích,
přes nejhlubší z vrásek stáří,
má poslední sestra, řasa už navždy
k nížinám kde se s ní setkám upadala.

Jediná snad v okamžení modravém,
svá víčka s tíhou mořských hlubin,
v svůj náhrobní kámen silou vryta,
těch několik řádků andělských skutků.

Pod křídly bělobou v krajních stínech,
s úsměvem, slaným od mnoha slz,
v svůj spánek plachost andělů usíná…