Pán

V spanilé noci jitra jasu,
nacházím andělskou..nebeskou krásu.
Hraju si s vlasy,
hladím se po těle,
vzápětí ťukám si nervózně na čele.

Hraju si spánem,
hladím ho na bedrech,
dávám mu k rozkroku teplý vzdech.

Laská mě ve vlasech,
rtů se mých dotýká,
přejede po ňadrech..
řeč se mi zajíká.

Další co přestal bavit mojí stvůru,
dává si na večer léčebnou kúru.
Dva šálky lidské..čisté krve,
aby se dostal- tam,kde byl prve.

Ubližovat slabším- to se nedělá,
a tak se muž proměnil v anděla.
V anděla strážného,
syna srdce mého...
těla syrnatého.