Jsem přeci doma..

A proplouváš otázkami:

Jsi?
Existuje zlo?
Je tak skvělý, jak cítíš?
Mýlíš se?
Měnila bys svou minulost?
Jsi někdy nemocná?
Může nás smrt rozdělit?
Mohu mluvit s přáteli?
Kolik mám peněz?
Mohu vidět svou budoucnost?
Mohu se tě dotknout?
Existuje dobro?
Co mě tak fascinuje?
Kolik lidí to vidí stejně jako já?

A já jen slyším, počkej na mě.
Máš čas??
A opravdu tam chceš?

Ano mám .. jsem přeci "doma"...
napříč představám

kdekoli,
kde jsi ty

šílená myšlenka
a skřítek klepe na vrátka
kam na to chodím

kousek po kousku buduji pochopení
a že to nemá to pravé znění

to přeci nevadí

stačí jen najít
bloudění bylo dost

a sejít
na tu cestu
cest

co jsme se naučili
je to jediné
co máme

a mýlit se můžeme
pokud nasloucháme odpovědi
jiných

a tak raději
mlčíme

a díváš se mi do očí
a nemluvíme o válce
ale o lásce...