Tichá dohoda

Píše poezii tužkou na oči
Je uvnitř sebe už několik dní
Není tam sama

Hodněkrát už roztála,jako klokočí
Celý svět se zatočí
Po barevných zdech koluje nápis
„Ať žijem já a ty“


Už jim všem stoupala na paty
Byla jako detektiv mrazivých dní
Přes ušpiněné tabulky
Se srdcem křehkým jako ze skla


Omotávala je páskami z různých kazet
Mrazí ho ledovými pohledy a vlčími máky
Temný až plyšový

Je princezna co není
Pokaždé se jinde objeví
Energie ji šlehla přes plameny záře



Po tváři ji hladí dlaně na spánku
Jemně až ke pruhovanému džbánku
Bez několik vět
Schovává se za praskající desky


Identické škatulky?
Neexistují
Vysmívá se jim,když spí
Pořád mlčí,pořád se usmívá



Přes ticho bublifuku, nové zprávy posílá
Dny co nemají konce a dohody co lítají
Až tam kde si přejí,když cítí
Nepřekonatelné tlaky a tlukot hodin