pěst

drtící pěst
silná, jak Wotanův bič nebo jak Thorovo kladivo
razí si cestu skálou a lesy
razí si cestu pouští a moři

je to jako tanec sebe sama
před sochou černého Amora,
který rozdává smutek a radost z odmítnutí

je to, jako když les stínů odchází z podsvětí
jako když stařec pije čaj na dubovém stole,
kde se ukrývá druhá strana vesmíru

ponořil mě doprostřed toho stolu
do studny tmy,
bezrozměrné
a vše objímající samoty
s posledním výkřikem zoufalství
a s poslední silou
na zbytečnou obranu své mysli
odešlo mé já
do hlubokých a temných částí prostoru
zbyla jen duše - přepálená chladem a tmou
oči znovu spatřily druhý břeh
radost zase tekla proudem času
a láska dobarvovala černobílý svět

pěst si razila cestu skrz jezera
až k zámku jednoho světla
v hrozivosti se otevřela
v dlani se nacházel bílý lotos
květ tisíců proměn
květ života