Epilog

Jsem prázdný jak papír,
co následuje dále,
jako hnusný upír
co bez krve jde do háje.

Chybí mi ten pocit,
obrovského štěstí,
Co bych dal jen za cit,
jiný než pár klešťí.

Temnota však je tu,
plní místo prázdné,
zakončuje větu,
jenž už dlouho vázne.

Je to slastné žiťí,
nebýt plný strachu,
postavit se pravdě
a nepodlehnout krachu.

Poslední mé řádky,
plné emocí jsou,
poslechněte přízraky,
nežli odejdou...