Podzimní

Zkormoucené přísahy v pomačkaných prostěradlech
- už neublížím-
šeptám do noci
ale vím,
že Evin hřích se dnešní noci nesmyje.
Když vítr šumí v uších luceren,
choulím se pod propastí samoty.

A pak, zničeho nic,
se okapem řine povodeň mých slz
a stéká do údolí.

Podzimní čerň se vrývá
v inkoust na mých stránkách nepopsaných
je pozdě plakat pro viny z minulosti...

.... s východem slunce,
lze začít odznova..