Špatné vzpomínky

Jak vyztřižené z pohádky,
skvěli se vprostred města,
dvě převysoké hromádky,
první dva cíle ze sta.

Byl krasný ranní den,
já probudil se v jednu,
vykouk sem z okna ven
a hnedka nato zblednu.

Všude plno kouře, prachu.
Lidé v pytlích, moře strachu.
Plno křiku, hlasy nářků.
Bolest v srdci, domy v prášku.

Co tento utok způsobil,
proč teror s lidmi žije,
to tenkrát nikdo netušil,
však nikdo tuhle skvrnu,již nikdy neumyje.