den plný malých krás...

dopoledne
jsem pílil dřevo
a pak se napil
oleje z převodovky
ale nechutnal mi
potěšilo mě to
nejsem stroj…

lehnul jsem si do pilin
a napadlo mne
proč si tolik lidí zvyšuje fyzičku
ale tak málo namáhá hlavičku
což je jako
jít s kulovnicí na medvěda
a mít v hlavni slepý náboj...

odpoledne
sedím na obrubníku u silnice
a pozoruji
povrch živice
hřeje sluncem
holky korzují bosky
po tom černém chodníku
v pekelně krátkých sukních
s cukrovou vatou a balónkama
flirtují s klukama
a nastavují těla paprskům
jak na přehlídce vnady foťákům...

z ospalý vrátnice
se linoiu rádiový songy
mladá paní
vynesla smetí
a zastavila u mě s košem
pravíc usměvavě
abych vás nepřekročila
a já odpovídám
přeci by jste mi nedala košem
zatančíme si gavotu?...

někde uvnitř jsem nahmát
malou fléru radosti
co se začala zvětšovat
Teď!
je to tu zas
ten správný čas
co má být
umění bez těsnění
užívat si
protože
kdyby mě rušily drobnosti
rušil by mě i přístup k životu...