Pohled zpět...

Plahočíme se v prachu u oltáře krásy,
těla máme zmítána bolestí lásky,
čas stále ryje nám do tváře hluboké vrásky,
a my jsme zatím prohráli, ty životní sázky.

Prohra není o nic menší,
nežli život sám,
a nikdo již nás nekonejší,
jak to dělával.

Oči naše bolí již, věkem sešlé jsou,
dívati se nevydrží na krásu mladistvou,
to radši dál utrpení snášet trpce budou,
nežli jim na mládí vlastní, vzpomínky vytanou.