Dav

Šiky lidí bez duše
s prázdným pohledem.
Pluky jdoucí strašně hluše
tady,
s Námi pod jedním nebem.

Kdo jsme my?
My jsme slané slzy,
které pomalu stékají po tváři.
Jsme ti s černou svatozáří.
Ti, kteří mají zemřít,
již brzy...
My jsme bledé perly
uprostřed černého moře.
My jsme ti, kteří bojovali,
kteří běželi proti proudu,
kteří poznali vadu.

Je nás pár bláhových.
My chceme pryč!
Chcem do krajů vzdálených,
tam, kde hladí bič.

Tam,
kde lidé cítí bolest druhých,
kde slza je důkazem života,
kde láska není jen citem mladých,
kde existuje lidská pokora.
Kde lidé trpí, smějí se
kde lidé pláčí, jsou smutní
kde se lidská tvář zvrásní v komické grimase
tam, kde nejsi ten špatný,.
když se řídíš emocemi...

Byli jsme ti,
jenž bojovali proti tisícům.

Už i já cítím že je konec
slyším jen svůj vlastní řev
stává se ze mě šílenec...
- nůž
- dlaň
- hruď
- krev
- zděšení
- smrt...