Pověz mi, příteli ...

Jak je to dlouho, příteli?
Co řekli jsme si „Sbohem“
Víc jsme se vídat nechtěli.
Snad jsme si to jen mysleli?
Že dávno zhasnul ten oheň
Co kdysi hořel v nás ...
Ale teď hoří zas.
Hoří zas – ale tak křehce
Nebo snad vlastně ani ne
Jednoho dne nás to nemine
Přiznat, že jde to tak lehce.
Jde to tak lehce, stejně a jinak
Pověz mi, příteli,
Jsem něčím vinna?
Mělo by tížit nás svědomí?
Přestože jsme si už vědomi
Co smíme a co bychom neměli
Snad bychom víc ani nechtěli,
Snad vlastně ani víc nechceme.
A tak ten oheň zas zhasneme
A v žáru řeřavých uhlíků
Se prostě jen
Obejmeme.