IMAGINACE

.

Tichem lužního lesa
pronáším šelesty vlastního srdce
Pokouším kouzla proměny
Pokouším oddat se pokoře souznění
když list v ladných křivkách snáší se k zemi
zatím co já toužím vzhůru do korun stromoví
ale ještě snad i výš . . .

V laskavé tišině sním o perutích
Zněly by za letu hebkým akordem
jako když vznesou se labutě
Na bělostných křídlech svých
Lásku ponesou vzhůru k obloze

Ten podzim je plný melancholie
podivuhodné milosti
a usmíření . . .

Zůstává vzpomínkou na dávné dětské hry
Zůstává jako lesklý plod jírovce
i polibek stracený před léty v aleji
na břehu vlídného toku řeky

.