Óda na Šimdu

Dlouhé ruce, mrštné tělo,
Až by se závidět chtělo.
Lehký ůsměv, mobil v ruce
Štastná tvář když mobilujce
Ze své redakce odchází

Každý moment, v každou chvíly, ze srdce mu vychází.
Sbohem navždy, sbohem Jano, však žal smutku předchází

Gymnastika vším by byla,
A Netušil bohémem
Jen kdyby čas netlačil a
Škola žádným problémem

Vid na nootebok v jeho mysli jen iluzi vytváři
žádný Twister, žádný Longer, peníze neutrácí

Jedna chyba v jeho srdci stále víc se vytváři.
Právě když Kanada naší Českou zemi poráží.
Však tato chyba v jistých chvílých odpustit se dá,
A to když naše České slovo stále ve svých článcích užívá