Ponížení

Klečela na podlaze
a slzy zklamání,
necítila se právě blaze,
když bič vyřčených výčitek
k bolesti jí dohání.

Hadr stírá z podlahy smetí,
a ona marně vzpomíná,
jak vypadat má štěstí,
jí nepadlo však do klína.

Čas možná rány hojí,
ona se však bojí.
Dřína a práce,
žádná dovolená,
ona zas krátce se vrhá na kolena.

A duše bolí čím dál více,
tak snad vnímá alkoholik
peklo prohibice.