ŽIVOTNÍ AUDIT

Život bez lásky to je moře bez vln,
jídlo bez soli a dravec bez masa.
Někdo řekne klišé...otřepané klišé,
pod vousy se usmívá,poeta hlupák frází se omlouvá.

Mé oči také jen hmotné statky viděly
zlaté dukáty a dobré bydlo chtěly
a lásku pohřbívaly pod lepkavou chamtivost a zlost.

Co se stalo,že ze mě rozumbrada a chytrák začal být?
Že znalcem života začal chtít...a rady rozdával by rád.
Omyl veliký!
Snad potkalo mě něco o čem jsem začal snít.

V betonové spleti šedivé odrazy doby totalitní,
hospoda začouzená,přitahující...
na terase krásná žena pobývá...
mě bolestně útroby protíná.
Nevnímám,neslyším,jak ve snách vše probíhá.
Tvrdá rána mě potkává...dívka mě odmítá,
v šedé spleti se mi ztrácí...
z duše naděje se vytrácí.

V arestu teď mohu přemýšlet sto let.
Snové lásky málo prožil jsem,teď to vím a co s tím?
Dopis v ruce držím a nevěřícně zírám.
Voňavé psaní s bázní otvírám...

Mříže mizí Tvůj hlas ke mě doléhá...
tvář mi v duši utkvívá a pro jinou už místa nezbývá...