Červené hrozny korálku

Korálky na krku,
perly na krku děvčete,
bílé, kulaté, jiskřivé ó hvězdy,
hříva pyšného lvíčete,
bohatý náhrdelník nevěsty.

Jako ty perly,
svítily hrozny na poli,
žluté i červené, sladké hrozny,
sladké a v ruce hrst soli,
toužily dokonce o nich i sny.

Takové víno rostlo,
v zemi tak příliš daleké,
že zvířata znala řeč lidí,
v zemi tak staré odvěké,
tu zemi Mojžíš nevidí!

A tam v kopcích,
kde svah se k zemi skláněl,
tam, kde slunce hladilo hrozen,
skřivan v keři o něm pěl,
kde vinař byl pro sklizeň splozen.

V těch mezích cizích,
kde svah se k zemi skláněl,
v té zemi lišák žil,
ráno on k hroznům voněl,
vůni chtěl ze všech sil.

Každý den již od rána,
on seděl a oháňka vedle něho,
jeho červená barva v listí révy,
lidé kameny do kožichu jeho,
viděl pracovat na něm nahé Evy.

Ze všech sil,
se lišák snažil,
s vypětím a úsilím,
jen pro hrozny žil.
Jak? Jak dostat se k milým?

Po čase, po dlouhém čase,
lišák odpelášil v dál,
Stejně kyselými by byly,
kdo ustoupí ten je král,
a v těle by byly jen chvíli...