ODVRÁCENI . . .

.

Hledám člověka . . .

Setkání jsou jen odvrácené tváře
předstírající závažný důvod
pohlédnout jinam než na mne
Když je oslovím . . .
jakobych snad ani nebyl
Neslyší!
Nevidí!
. . .
Zůstávám neexistencí
. . .
Částice mého bytí jsou naprosto dokonalé
jsem průhledem mimo sebe samotného
Jsem jako neviditelné fluidum
procházející se mezi davem
naprosto netečných a lhostejných
které míjím beze slov
bez odpovědi na pozdrav
bez pohledu
jako neživotná

S bolestným úsměvem smíření
sebe ze sebou samotným
. . . s osudem
. . . s podivným bytím
v podivném vyhnanství
bez naděje návratu
tiše naslouchám vyprávění jiných
. . . a lhostejně mlčím . . .
protože oni mě stejně neslyší
. . . i kdybych chtěl . . .

.