Ostrov ticha

Koupil jsem malý ostrůvek ticha
daleko od lidí, jak jsem si přál
bolestná vzpomínka u srdce píchá
hned bych si epitaf poslední psal

Koupil jsem výhodně, jenom pár šedin
stál ten můj neznámý, nehezký svět
oproštěn od měst, polí, i dědin
jen havran jediný předvádí let

Uhnilé pahýly, místo stromů
očím mým lahodí víc, než je zdrávo
rád chodím ruinami zbořených domů
i ony nemají na lásku právo

Cháron, můj taxikář, věrný strážce
vozí mě krajinou zdarma a rád
na jeho tratích nenajdeš pražce
na cestu nikdy se nemusí ptát

Též zrnka písku tu zábavná jsou
nezbytné součástky zdejších pláží
celičká zalitá rudou barvou
a slunce černotou do nich praží

Stál mě tak málo, můj dávný sen
zároveň všechno, za něj jsem dal
ten ostrov jen pro mě byl zhotoven
a znovu povídám, kolik mě stál

Jenom pár šedin a několik dní
kdy slzy stékaly bez přestání
jedna se prožrala k srdci a s ní
další se prodraly holou tkání

Postupně začal jsem ztrácet kůži
pozdě mi došlo, že si mě neváží
z bělostných pahýlů upustil růži
zbyl jenom kostlivec ležící na pláži