Kněžka života

Neboj se, dítě
Už je to za tebou
Smrt rozpřáhla své sítě
Tak uchop pevně ruku mou
A nech se unést z náruče temnoty
Už nad tebou ztrácí svoji moc
Tam kde jsem já teď buď i ty
To kněžka života ti přišla na pomoc

Tak otevři oči, k zavření odsouzené
A sleduj barvy, jak tma se vytrácí
Do žil vlévá se ti nová vlna krve
A obrysy kolem už se neztrácí
Držíš mou ruku a z očí slzy ti stékají
Slzy vděku, na který slova nestačí
Jak kapky rosy, třpytí se a padají
Na měkké lože z mechu a jehličí

Malý pták, sedící v koruně stromu
Náhle vydá varovný skřek a uletí
Ten zvuk, podobný křiku bolestnému
Mě pronásleduje už staletí
Tvé oči už náhle vděkem nezáří
Teď hrůza a strach čiší z nich
Ruka zvednutá se na něco ukázat snaží
Když za mými zády zazní zlověstný smích

Není čas na útěk, není čas mít strach
Magický prut vklouzne mi do dlaní
Jednou se nadechnout, nasát soupeřův pach
A vrhnout se do boje bez ptaní
Blesky oblohu křižují, země se pod nohama točí
Z nebe snáší se déšť šípů přeostrých
Tak známá únava mi víčka dolů tlačí
Volá mě smrt do krajin dalekých

Však její hlas slábne, krutá bolest mizí
Hluboký nádech a oči otvírám
Nepřítel v bezvědomí je zásluhou cizí
Já poslední zbytečky sil sbírám
A mé kouzlo vstříc nepříteli letí
Obejme ho, jako já milence svého objímám
A rázem jeho tělo rozdrtí
Já padám na zem a omdlívám

Tak jako milenci
Umí lhát i milovat
Tak jako láska
Umí hladit, zraňovat
Tak jako oheň
Umí hřát i spalovat
Tak i já, kněžka života
Umím život vzít a nebo darovat