Poušť

Poušť

Anotace: Kde to jsem?

Poušť…
Stojíce tváří tvář nekonečnu, s obličejem zkřiveným pláčem, hledím do dály. Do nekonečné dálky, kde na obzoru není život, kde na obzoru není žádný člověk, žádný dům a žádný hrad, jen smrt a písek…

… jdu o krok vpřed, cítíce příšernou bolest na srdci, netuším co je ta bolest zač, odkud přichází a co způsobuje, jen vím, že tu je a že mě mrzačí, neboť má duše naříká více a více, naříká žízní…

… má duše žízní, žízní po lásce a něze, po nalezeni milované bytosti, žízní po svobodě a štěstí, umírá žízní…
…nemilosrdní lidé tohoto světa dávají mé žíznivé duši jediné a to suchý chleba se solí…

… má duše, to jest ona bolavá věc. Má duše, to jest to co je mrzačeno… snažím se ponořit hluboko do mé duše, aby zjistil kde to jsem… jdu vpřed… každý krok mě bolí… a pak dorážím ke svému cíly…

… ke kameni jež mi má dát odpověď, skláním se k němu, prohlížím ho a vidím hrůzný nápis:“Toto je tvá duše, toto je tvé vězení! Zde zůstaneš na věky věků a zde i zemřeš žízní a žalem!“
Autor Vladislav., 24.09.2009
Přečteno 391x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Aj, těsně vedle :)
Spíše je to, ale důsledek toho, že "mi to dneska moc nešlo", jinak by to byla poezie.

24.09.2009 20:11:00 | Vladislav.

líbí

to je próza, ne poezie :). a nebylo by špatné, kdyby to pokračovalo :).

24.09.2009 18:45:00 | Tömätäri

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel