Vítr podzimu
hořká chuť vanilky
a kaštanu
bez lásky
k počasí
tušíc zimu
kabáty nenosí
místo tváří bublinu.
Nikdy se nezlobí
jen se dívá
tiše prosí
na zemi lehává
smutná je
nic si nemyslí
člověku k nevíře.
Ví, jen to, co vidí
závěry nevyvozuje
vše pro sebe si nechá
ale věřit jí nelze
je to myšlenka beze jména...