ne

Letopisy našich počtů jsou nehybné jen na papíře
Najdeme ještě někdy svůj pokoj v té změti rozbitých skříní?
Ovšem že vám nemám už co říct
Tím že budu skrývat staré vějíře v pokojích
A budu se zase bát
Že malí trpaslíci si mě půjdou prohlídnout
Svýma starýma zpitýma očkama mi nakouknou pod oční bulvy
A bude tam jako vždycky pohled jedné staré přítelkyně z bleděmodrýma očima
Mým duchům to nebude vadit
Jen se otočí a půjdou dál
Ale jestli ještě mohu spatřit tvoje neskrývané ne o věcech budoucích
Jestli jen jednou prohlédnu clonou bleděmodrých závojů pokušení
Jestli se někdy obrátím a tvoje oči mě budou sledovat
Jestli mě někdy zasáhne blesk v nepozorované pustině
Jestli….

Ti ublížím

Pak odejdu

Dřív než se setmí
Dávám myšlenky na omak kouři
Posílám je jižními větry
Do krajiny věčného ticha
Příteli
Jsi to ty
Nezapomenutelný vítr nutného zapomnění