POUTNÍK

Zraněný, vysílený
Putuješ mrtvou krajinou
Klopýtáš po kamení
Hnaný černou vidinou.
Stopy jsou od krve
Tvé jediné znamení
Když narážíš do kamení
Na pokraji smrti.
Bez konce, bez začátku
Paměť marně pátrá
Kdy vykročils na cestu zkázy
Tělo, duše chátrá.
Snad jen šílenství tě žene vpřed
Nenacházíš klidných dní
Ztrápená mysl marně sní
O životě v ráji.
Vyměnils klid domova
Za nejistou představu
Bezcílně se ženeš vpřed
Duše zoufale žádá potravu.
Upsals ses, však netušils
Co vše se může stát
Nyní už pozdě na vše
Pozdě je se kát.