Lidské vrakoviště

Kus masa bez barvy,
černobílý.
Požírají tělo nenasytné larvy,
plné síly.

Uprostřed trosek bez chutě k žití,
osamělý.
Sešil si ústa hebvábnou nití,
aby jiní pod tíhou slov netrpěli.

V očích uhasl plamen,
dým týrá je k pláči.
Tiše šeptám " ámen ",
a bojím se, že láska se opět do srdce vpáčí.