Když se vrátí vzpomínky...

Podzimní vánek fouká a listí se třepetá,
jako by mi chtělo říci "já ti rozumím".
Motýlek ke mě letí a z dálky mi šepotá,
"pověz, co tě trápí, já to nikomu nepovím".

Kde však naleznout slova správná,
co mé trápení nejlépe popíší.
Kde je ta má vůle dávná,
pověz ji motýlku, ať si pospíší.

Nerozumím pocitům mojí duše,
poprvé pociťuji veliký strach,
že přijdu o milovaného muže
a vše promění se v prach.

Jak pozdě si uvědomíme, co jsme ztratili,
vím, zní to jak klišé,
však teď už vím, že jsme se ranili,
velkou silou, však v poklidu a tiše.

Nejsem básník, nejsem ani literát,
však slova, co mě napadají, ty já chci psát.

Snad jsme udělali, to co bylo správné,
a nadále se budeme vídat,
na zážitky oběma tak známé,
budeme s úsměvem vzpomínat.