Promiňte lidi...

Moje nejniternější pocity,
Moje obhajoba,
Mé prokletí…

Narodil jsme se asi do špatné doby,
Do časů jako dělaných pro blby.
Všechno to na mě padá jako lavina,
Obviňoval jsem se, že je to moje vina.

Možná jsem pouze zahořklý šotek,
Vím co je mít v hlavě zmatek.
A možná jsme se občas choval jako vůl,
Ale chtěl jsem všechno a ne jenom půl.

Vy všichni jste přispěli, svým způsobem,
Proto jsem vás poctil svým odstupem.
Naříkáte že je to velká škoda,že mě chcete znát?
Pozdě. Já jsem se už naučil na vás srát.

Třeba jste dospěli a třeba jste jiný,
Ale můj zájem o vás je nyní hraný.
Dřív byl jsem postavou pro hru krutou,
Ale teď já vás vítám ve vlastní show.

Začíná zábava mých komplexů,
Plná zášti, pomsty a morálních otřesů
Ale mé svědomí je řádně čisté,
Tak, nenaříkejte raději z očí zmizte!

Klidně, myslete si že jsem pomstychtivý ubožák.
Měl jsem nejlepší učitele, jsem váš nejlepší žák.
Naplnili jste mě tím nejhorším co znám,
Vaší noční můrou se tedy stanu se já sám.

Možná můj pláč maskuje hraný smích,
Nebojte ten vysuší zbytky tekutiny v nich.
Smát se budu vaší největší bolesti
Už mně nebaví ten posranej kříž nésti.

I já jsem, do prdele, lidská bytost,
mám právo udělat i největší pitomost.
Tak se kouknu jak se vaříte ve svý šťávě,
Mně dělali jste to dlouho.A šlo vám to hravě.

Co kdo zaseje to také sklízí,
Trpte lidičky, prosím, moji drazí.
Ať mohu vidět vaše zoufalé tváře,
A štěstí již na vás prasátka neháže.


Promiňte lidi,
nikdy jsem vám nechtěl ublížit,
nechtěl, ale teď se o to budu snažit.