Loutka

V oblečku z provázků
Chodíš si světem
Po cestě z oblázků
A zpíváš si requiem.

Requiem za sen,
Co zdál se ti k ránu.
Byl zničen dalším dnem
A ty teď vidíš přilétat černou vránu.

Dva havrani sedí ti na ramenou
A do uší šeptaj ti tajemství světa.
Šeptaj, že vše začlo jen nekonečnou tmou
A ty teď zpíváš requiem světla.

Bývalas veselá a plná života,
Zpívalas písničky k tanci a zábavě.
Teď však doznívá té hudby poslední nota
A ty držíš se života jen třaslavě.

Už i ti havrani odlétli
A nechali tě jít samotnou.
Tvé šťastné hvězdy vyhasly
A ty jsi na té poslední cestě temnotou.

‚Ráno ji našli v bedně jak ostatní,
Však byla bez života.
Odstřihlé provázky už nikdo nezpraví
A jí teď zůstala jen bedny temnota.‘