O duši

Krajino tichá,ty divá zvonice,
co bezcennou a hloupou tě věcí zvou.
Jsi orfeovou lyrou v mě ukrytou.
Lze vůbec žíti bez srdce?

Slyšet tónů tisíce,ani jednu píseň.
Lyriky jas stíní temno logosu,
duše,ta víří prach pochybného nánosu,
skálopravd hasící racio žízeň.

Skýtají hvězdy ve tvářích tajemství.
Ukout k nim klíč a ustřihnout křídla,
roztříštit úderem střepiny duše.

Zavřu -li bránu lesního hájemství,
roztavím zvon a zkuju ho v zřídla,
životem smrtka cestu si kluše.