Rány

Život v tichém osamnění slunce k ránu nepromění
tichá slova nevyřčená v ohnivém kruhu hoří
a v plamenu svící v zaprášeném svícnu
naděje se boří

tak jako
po stopách neznámo kam
den za dnem
za stínem klam
němého strachu
upadá
touha
do louže prachu

a suché slzy kreslí v plátno osud
do kdy jen - dosud?

Za plátnem rozcestí zpřetrhaných skutečností
do odpovědí bez možnosti
černobílou stěnu světlušky proráží
a plamen svíce uhasíná

když měsíční svit marnost neproklíná
jen přihlíží
a v síti pohupuje splín

v objetí z trnů
jež prohlubuje rány
které jsou nám osudem dány

den co den......