Béďa papežem

bosýma nohama šlépěje z mraků
slíbám ti ze rtů
tvé hořké otčenáš
podoben šroubu z lodivraků
nahou duši vůbec nevnímáš
ukřižovaný beznadějí
pálíš mě očima co sotva dotknou
se hvězd
smutně se do klína tvé dlaně chvějí
nemůžu v sobě už dále kvést
kostrbatá řeč choulí se do tmy
hluboké jako jeho víra
za všechny viníky budem se modlit my
s láskou která v nás umírá

a ráno cestou do práce po flámu
potkáme papežovy učně ještě snít
chodníky poblitý a růže z cyklámu
budou v nás věčně hnít