tma

zdálo se že se všechno změnilo
jen ve mně byla tma
jako na opuštěné půdě před padesáti lety
nahoru vedly dřevěné schody s mezerami tak velkými
že by jimi propadl dospělý muž
lozili tam tenkrát kluci z děcáku
pod střechou se schoulili do tmy a čekali
až zaslechnou známý lomoz
skřípění schodů a supění vychovatelek
které se škrábou nahoru s baterkou
a s připravenými fackami slov


(martin)

chlapec jménem martin se v osmatřiceti vrátila
vešla do stejné hospody, kde seděli ti samí lidé
jako před lety
poznala jsem ho jen já
nebo možná i ostatní ho poznali
ale nedali to najevo
nikdo nepohnul očima..
seděli jsme nad prázdnou sklenicí
a mluvili o ničem
pořád jsem se ho chtěla zeptat
jestli je šťastná
ale bála jsem se to vyslovit
..
šťastná


(narkóza)

tatínku
maminka sedí se dvěma muži
v hospodě Pomatených Neherců
maminko
díváš se na zvonící mobil a víš
že ho nezvedneš a stejně
to cítíš jako škubavou bolest
v krku
a tatínku
vytáčíš číslo a víš
že to nezvedne, ty to víš, a víš
že dnes v noci nepřijde domů
a nebude to hezký pohled
maminko
proč jsi mě zabila
když se ti kradu do snů
v podobě mrtvoly
a fialové panenkovské prsty
se dotýkají tvé ruky
a štěrbina v mé tváři
se otevírá k poslednímu výkřiku
proč maminko