Pro Tebe..

Krásná, neumělá, oči tajemné, věděla vždy co jednou se stane,
stejně jako její srdce, duše i sny zapomělé,
měla snad vše co život může dát, ale zdání opravdu klame,
stejně jako já, stejně jako Vy, měla svůj svět v části srdce potemnělé..

Svůj svět barevně si malovala na papír svého snění,
chtěla uletět pryč, nenechat se svázat dobou bez snů,
snažila se a bojovala, pak zjistila že naděje tu není,
tak musela s hlavou vztyčenou vkročit do dalších dnů.

Usmívala se, aby dodávala sílu, ale v srdci plakala smutná,
kolikrát podala mi svou jemnou ruku a zvedala mě ze dna,
nedokázala však odolávat své touze, byla pro ni nutná,
její láska k životu měla stejnou cenu jako myšlenka bezedná.

Myšlenka na sen co jednou zratila a už nenašla,
adresa neznámá, srdce divoce buší,
křídla touhou zašedla, barevnost už zašla,
přestala hledat, to byla chyba, vždyt´ věděla, že něco tuší..

Šla dál krutou realitou dnešního světa,
možná viděla víc než já, ale já o její bolesti věděla,
stačila by jí jen pouhá jedna smysluplná věta,
a ona by možná vzpomněla si, že kdysi dávno letěla..

Jako můj anděl, jako můj ochránce,
milovala jsem ji, protože milovala mě,
bojovala za můj život, byla můj zachránce..

A já Ti říkám mami, že všechna bolest pomine..

Miluji Tě...