Balada o mrtvém synku

Sám opuštěn v pol,
mladý seschlý topol.

Černý, větve bez listí,
nešumí, neduje do zdí.

Opuštěn a pláče,
již na něj neusedne ptáče...

Místo svěží koruny,
jen rozpraskané smrti runy.

Mladý a vítá krajinu mrtvých,
ach hrůza z pravd krutých...

Už nebude růst,
tleskat ručičkama k nebi,
bude jíst jen ledové chleby.

Odpadá z něj, kůže kůra
už není ozdoba...
sedí sedí jen stará můra...

Ne,
mládí by nemělo umírat a sesychat,
z toho si mi chce brečet a vzdychat...