PRÝ PŘÁTELSTVÍ

Rozsápala bych si nejraději srdce,
abych se zbavila toho strašného potitu.
Vymazala bych si nejraději paměť,
abych se vymanila ze spáru myšlenek.

Každá slza znamená vteřinu bolesti.
Proč? Si mám zoufat a v něco doufat?!
Každá proplakaná hodina je věčnost.
Proč? Se mám trápit a věřit v naději?!

Ze začátku pociťuješ smutek.
Stýská se ti a mrzí tě co se stalo.
Pláčeš, naříkáš, propadáš depresi.
Chceš zapomenout, ale marně.

Později se srdce zocelí.
Smutek mizí s příchodem vzteku.
Křičíš, nadáváš, propadáš zlobě.
Toužíš po odplatě, ale tíží tě uspokojení.

Nakonec se s tím člověk vyrovná.
Vztek přejde a časem cítíš úlevu.
Směješ se, nic neřešíš, propadáš lhostejnosti.
Chceš začít nový život, ale marně.

Prý přátelství navždy, CHA...
Jenže nic není navždy, SAKRA!!!
Prostě nic, vůbec nic.
Zbydou jen zatracené vzpomínky.