Inspirace

Bříšky prstů hladím okraj sklenky,
v hlavě si snažím utřídit myšlenky,
které nespoutané tančí mi v hlavě
a přitom se snaží tvářit se hravě.

Vydat se tak do domu zábavy,
to už chce trochu více odvahy..
Někomu stačí jen pohled jediný,
aby se vznesl do nebeské výšiny.

Prokletí básnici hledají ji ve víně,
po hospodách a v ženském klíně.
Jiní by zas rádi polibek od Múzy,
možná by nezůstalo u jedné pusy.

Inspirace je slovem tolikrát vysloveným
já zůstávám stát s výrazem ohromeným.
Dechem svým vykresluji své snové nebe,
namaluji i souhvězdí, dám mu jméno sebe.

Teď můj inspirující svět budiž hotový,
ještě zbývá odhodit pergamentu okovy.
Svět ukrytý mapám a pohledům cizím.
Sbohem! Právě v něm spokojeně mizím.