Sonet

Až tam, na kraji světa, kde slunce setkává se s tmou,
kde zlatá záře hřeje moji kůži, mé zatoulané já,
tam stojím, stojím s hlavou skloněnou.
A zasněně vzpomínám, než můj vlas dočista zbělá.

Doby mého mládí, doby vzpomínek a snů.
Stále cítím ty rozmanité vůně exotických zemí,
kolik, řekni kolik, kolik jsme spolu byli dnů
a která ze zemí nám byla zemí nejdražší?

Země s blankytnou oblohou, ze zelenými kopci
zavři oči a vzpomínej se mnou.
Byla zemí našich otců, země s kouzelnou mocí.

Rád bych znovu spatřil, ten nám milý, dávný kraj.
Mé unavené srdce by poskočilo radostí,
Domove, ach domove...Tys nám byl dražší než-li ráj.