Tanec u tyče

Souží prsty,
chladem kovu,
tyčí je střed vesmíru.
Krouží cesty,
v zrádném znovu,
stereotyp přes míru.
Kov vnímá též,
dotek hrudi,
prudký náraz rozkroku.
Není to lež,
spáče vzbudí,
vpředu, vzadu i z boku.
Všechno můžeš,
svůj díl vzruchu,
žádná nuda, otrava.
Oči budeš,
valit k uchu,
láká městská doprava.