Naděje

Leží schoulená
- zem je studená
Leží schoulená
matně vzpomíná

Vzpomíná na nebe
na to, které nezebe
Vzpomíná na jitřenku
- na jeho milenku

Do očí vkrádá se temnota
Snad ne, ne slepota!
Ne, to démon strach
Temný mysli vrah
zaslepil oči její.
Její ňadra jen ruce kryjí
Její boky do krve rozdrápány
Přikryl průhledny šál s tulipány
Sevřela ruce v pěst
toužila se vznést
Na provázcích nevědomosti
Být zase plná tupé slasti

Oslepující světlo
Protnulo temnotu
Vzhlédla však jen letmo
Tvář svou skryla za ruku
Nechala tu záři
projít duší svojí
Nechala Tě strachu, lháři!
Konečně je plná nadějí...