Stůl z ebenu

Sedím na židli,
u stolu z ebenu.
Vrána sedí mi na mysli
- zrozená z alkoholu.

Kol mě jen dým a smrad,
že každý by dávil snad.
A já sedím, tupě koukám.
Sedím, tiše se rouhám.

Sedím na židli,
u stolu z ebenu.
Kam všichni odešli?
Kam? Teď, tak brzy k ránu.

Kol mě jen dým a smrad.
Blíží se ke mě jako had.
A já sedím, nezúčastněná.
Sedím, mrtvolně bledá.

Sedím na židli,
u stolu z ebenu.
A cítím nesmírný klid
Takový, jaký jsem vždy chtěla mít.

Kol mě jen dým a smrad.
Ten stín, co se mi do mysli vkrad,
mi teď ukázal východisko,
únik, to vzdálené blízko.

Sedím na židli,
u stolu z ebenu.
Už mě nic netíží
a tu krev pode mnou každý přehlíží...