Na Cestě IV ( Rozcestí )

Pevná jak skála, jistotou láká,
z okolí chvála, klid se rád fláká.
Písek je druhá, příjemný, z pláže,
z kamínků duha, slunce ukáže.

______Potěžkej kámen, přesýpej písek,
______ne, pohyb ramen, snad, rozhodni se.

Hmota, jenž tíží, brání v rozletu,
dotek ublíží, nebo se pletu?
Zrnka téct mohou, důvěru trestá,
otisky nohou, utopí cesta.

Vítr o radu, hloupé je prosit,
náděj v náladu, sítem líp prosít.
Znamení vody, je obě tíží,
po vzoru módy, cestovat zdviží?
Spoléhat na ni, víře se příčí,
promile straní, pochybnost klíčí.
Proč věřit zemi, jenž cíl nabízí?
Ona je, a Ty? Snad stal ses cizí?

Svěř žal svůj ohni, jen on tě sžírá,
motlitbu pro ni, ať snáz umírá.
V srdci, tvá bolest, nadarmo plane,
jsi láska, jsi lest? Jsi osud můj, Pane?

______Potěžkej kámen, písek přesýpej,
______zas, pohyb ramen? Pochybnost típej.

Vítr rozfouká, blízké mu cíle,
kamení v loukách, nesvědčí víle.
Samotou strádá, kudy jít hledá,
je stále mladá, tak jí to nedá.

______Potěžká kámen, okusí písek,
______pronese Ámen, pak pomodlí se.

Před cestou příští, pro štěstí jisté,
kámen co blyští, pro slovo prosté.

______Ano a ámen, nad hlavou visí,
______v kamenném džbánu, písek se mísí.
______Ano a ámen, už rozumí si,
______ano nad ránem, zní jako kdysi.