Nemluv !

Už zase jedeš!
Kecáš mi do všeho.
Však ty dojedeš!
Jsi jak zaseklé tekno.

Tuc, tuc, tuc, tuc.
Musíš, musíš.
Nic, nic, nic, nic!
Smrdíš, smrdíš.

Páchne ti z pusy,
když pustíš ven ty
nechutné nesmysly.
Mě se to moc hnusí.

Copak tě nebolí hlasivky
z toho věčného žvatlání?
Vždyť už smrdí jak prašivky.
Nebo je máš jen na vypovídání?

Jestli ano, tak to tedy v klidu.
Brečíš však nad špatným hrobem.
To bych musel být neustále v lihu,
abych tvé sračky přecházel s klidem.